Kde začít 🫣. Aby vše nebylo jen zalité sluncem, tak máme další “nemilou” cestovatelskou zkušenost. A tou je výběr z bankomatu. Kdo by řek, že si před výběrem peněz má zkontrolovat recenze na bankomat? 🤣. No, tak teď už víme, že je to v zemích mimo EU vyloženě žádoucí. K věci: včera při procházce městě jsme chtěli vybrat další peníze. Bankomat byl součástí místní banky, a tak ani jednoho z nás nenapadlo, že by v tom měl být nějaký problém. A byl!!! Po vložení karty do bankomatu vše probíhalo jak mělo. Peníze byly odečteny v bance, ale bankovky ani potvrzovací lístek bohužel z bankomatu nevyjely. Takže jsme podali reklamaci u naší banky i u místní banky a budeme čekat. Nebudu vám lhát, dost nám to zkazilo večer. Lítost a naštvání pominulo a s vidinou dalších dobrodružství jsme se nad tí povznesli a řekli si, že mám tahle “prekérka” přeci nezkazí zbytek dovolené. A taky, že ne.
Ráno jsme vstali relativně brzo a vydali se směr Agadir.
Historie Agadiru se začala psát už ve středověku, kdy jej v 15. století založili portugalští mořeplavci jako obchodní stanici s názvem Santa Cruz do Cabo de Aguer. Město díky své strategické poloze u Atlantiku prosperovalo – vyvážel se odsud cukr, datle a zlato.
Zásadní zlom však přišel ve 20. století a navždy změnil tvář města.
Osudný rok 1960
Nejdůležitějším datem v kalendáři Agadiru je 29. únor 1960. Patnáct minut před půlnocí zasáhlo město ničivé zemětřesení. Trvalo jen 15 sekund, ale následky byly katastrofální:
Téměř třetina obyvatel přišla o život.
Staré město bylo prakticky srovnáno se zemí.
Král Mohamed V. tehdy prohlásil slavnou větu: "Osud zničil Agadir, naše odhodlání ho znovu vybuduje."
A jelikož byla cesta zhruba 3 hodiny, tak jsme před tí navštivili místní obchod a nakoupili na snídani a svačinu. Jak již všichni víte, tak naše záliba snídat před obchodem na autě ue tak neutišitelná, že to musíme vyzkoušet v každé zemi 🤭. Naše dnešní ranní menu bylo: caesar wrap (Dáda), jogurový koktejl (Áňa), bageta se salámem (my). Celkem se to dalo a ještě jsme se rozdělili s místním pejskem, protože nás chránil před nějakou “bábou” 🤣🤭. Po vydatné snídani jsme sedli do auta a vyrazili na cestu.
Naše první zastávka byla v menší vesničce, kde jsme si koupili kafe a nechali pokochat místní “domorodce” cizinci 😉. Dále jsme pokračovali k pobřeží, kde nás čekala zastávka u pouště.
Tak jsme sedli na čtyřkolky a udělali hodinový okruh s pár zastávkami, kde jsme se mohli vyfotit. My to přežili a dětě to udělalo velkou radost. Z prvu Áňa malinko protestovala (pláč), a pak nadávala, že jezdím moc pomalu. Velký zážitek to byl pro všechny. Dále se naše cesta ubírala za potravou.
Zastavili jsme po cestě u pobeží na moc pěkné pláži, kde jsme se oddali obžérství ve formě mořských plodů 🐙 . Bylo to opravdu moc dobré, a tak s plými bříšky a spokojeností dojíždíme do Agadiru s vidinou hezkého ubytování a hlavně bazénu. To první bych hodnotila jako slušný přestřel (spát se tu dá) a druhé splnilo naše očekávání, i když já sama za sebe bych volila bazén vyhřívaný 🤣. Takže děti si ho snad dostatečně užijou a já chytnu aspoň barvu na lehátku.
Teď se válíme na pokoji a přemlouváme se k tomu, abychom vyrazili do místního velkomsta.
Tak zase zítra 😘👋
