Dnešní den jsme započali přesunem. Nakonec jsme se pod tíhou: “musíme jet k moři”, rozhodli vydat přes Ohrid do Albánie, města Drač!
Když jsme okolo 10h dojeli do Ohridu, tak jsme trošičku začali litovat, že jsme si nevzali ubytování i tady 😔.
Ale co se dá dělat. Plný očekávání, vyrážíme do Albánie, delší cestou kolem basiliky Sv. Nauma, kterou jsme nakonec jen objeli, protože v 38 stupních jsme se rozhodli, že děti nebude zajímat koukat na starý barák 🫣🫣.
Plni očekávání jsme přejeli albánkské hranice, kde nám poprvé za cestu kontrolovali kufr (který nešel zavřít, protože se částečně zase něco posralo 😬😇). Ve chvili, kdy přejedem hranice, tak nás čekalo nemilé překvapení a to: několik km nebyla žádná silnice, pouze šotolina 🤣🫣. Auto je špinavé až po střechu a mé srdce krvácí. Nakonec byly silnice o něco lepší než v Makedonii, ale za to s nižším rychlostním limitem ( takže tam, kde je 40km/h, tak jedem 50km/h a máme strach v očích). Takže se 50-kou plížíme přes hory a čekáme než zase zavaříme převodovku, jelikož teplota nejde pod 38 stupňů.
Poprvé za celou cestu Balkánem potkalváme tři česká auta ( Liberec, Ostava, Hradec Králové) budete se divit, ale je to skvělý pocit 😇. Blikáme navzájem na sebe a usmíváme se.
Po dvou tisících kilometrech a třiceti hodinách přijíždíme do albánského “Bibione” (Drač) 😲. Máme sice krásný, velký apartmán u moře, ale…..
Kdo byl někdy v Albánii nebo samotném Bibione, tak asi tuší, co nás tady tak strašně drásá. Nejen, že parkujeme čtyři bloky od ubytování, ale pláž je tak narvaná, že z toho ani člověk nemůže mít radost. Ale, co my? Děti si to užívají plnými doušky a my se křečovitě usmíváme a skáčeme do vln, aby nepoznaly, jak děsně nás mrzí, že jsme jim nemohli dopřát ještě něco lepšího. Zase ale……..
Když se setmí, slunečníky se zavřou a začne pravý ruch albánského pobřeží, tak nás děti prosí, aby jsme se procházeli po promenádě. Skoro u každého baru ( restaurace) hraje nahlas hudba a děti se roztančí a začíná ta pravá zábava, kdy se mi začína honit hlavou: “sakra, koukej si to užívat, protože za pár let je budeš prosit, aby s tebou vůbec na nějakou dovolenou jeli”.
Takže závěrem: Albánie je sice špinavá a není to přesně to, co bych čekala, ale moje děti mi krásně ukázali, že jsem prostě zhýčkaná a i tam, kde není průzračné moře a klid je vlastně krásně.
PS: aspoň se tu člověk zatraceně dobře a levně nají. Máme tu dva dny a zatíme žádné další plány, tak uvidíme, kam nás za ty dva dny vítr zavane.
