Po minulém stěhovacím masakru jsme dali dětem (a hlavně sobě) svatý slib: budeme na sebe hodní a žádné vražedné ranní dostihy už nezažijeme. Lístky na vlak do Soulu jsme proto velkoryse koupili až na pohodu s odjezdem v 9:45.
Sláva nám vydržela přesně do včerejšího večera, než jsme zjistili drobný háček – nezkontrolovali jsme jízdní řád lokálního autobusu. Výsledek? Abychom ten pohodový vlak vůbec stihli, museli jsme jet jediným spojem, co jel z ubytka... a kysnout na nádraží 1,5 hodiny předem. Příště už si ty návaznosti zkontrolujeme. Možná 🤣! Ale co, bereme to sportovně!
Venku se nám navíc krutě ochladilo na pouhých „mrazivých“ 26 stupňů, takže konečně vytahujeme mikiny (naše poslední čisté oblečení) a s úlevou popadáme dech 🤣. Otázka je, za jak dlouho se v nich začneme zase vařit.
Tentokrát jsme zkombinovali rychlovlak KTX s klasickou lokálkou. Valíme si to mezi rýžovými poli, kocháme se krajinou a nasáváme pravou korejskou pohodu. Do Soulu dorážíme kolem třinácté, jenže check-in na ubytku máme až ve čtyři. Priorita je jasná: najíst se.
Míříme do food courtu na autobusovém nádraží – a jo, to je úplně jiná pohádka než párek v rohlíku na Hlaváku. Nádherné prostory, několik pater a na každém rohu jiná specialita. Nakonec zapadáme do restaurace, kde se objednává přes tablet. A jako vždycky tak trochu hrajeme jídlení ruletu, protože netušíme, co přesně dorazí. Výsledek? Skvělé knedlíčky, zeleninový vývar a soba nudle s omáčkou z černých fazolí (Jajangmyeon). Po obědě ještě chvíli bloumáme mezi dalšími gastro lákadly a pak už konečně vyrážíme směr ubytko.
A teď přichází chvíle, která přesně odpovídá názvu našeho webu: (ne)klidné cesty 🤣.
Ubytování v ikonickém Gangnamu jsme si rezervovali včera přes Agodu. V aplikaci svítilo obecné potvrzení s tím, že detaily a instrukce dorazí během dneška. Zpráva nakonec přišla i s odkazem na kód ke dveřím. Drobný háček? Odkaz nefungoval.
Takže sedíme na schodech před bytem, píšeme jednu zprávu za druhou, čas utíká a mobily neúprosně hlásí zbývající procenta baterky. Po dvou hodinách marného čekání už pomalu hledáme záložní plán na noc. Díky bohu kolem sedmé večer přichází omluva a funkční kód. Dveře se cvaknutím povolují a my padáme do postele. Dneska byl ten klid fakt zasloužený!
