Naše dovolená v Jižní Koreji oficiálně přeřadila na rychlostní stupeň „naprostá dekadence“. Jestli jsme si mysleli, že na pláži Daecheon budeme jen tak pasivně odpočívat, hrubě jsme podcenili sílu plnohodnotného rozmazlování.
Ranní budík? Neexistuje. Vstáváme až kolem deváté, a než si vůbec stihneme uvědomit, v jakém časovém pásmu se nacházíme, dorazí luxusní péče. Pánové nás totiž rozmazlují jak jinak než snídaní přímo do postele 🤣. Což v našem ubytování zase není tak složitá záležitost. V tu chvíli má člověk pocit, že dosáhl vrcholného stadia dovolenkového aristokrata. Na pláž se tak v tom nejoptimálnějším tempu ploužíme až kolem jedenácté.
Tam nás čeká už známá scéna. Děti okamžitě mizí v moři a odmítají ho opustit. Jsou v něm doslova naložené v kuse, vlny z nich dělají mořské akrobaty a my s dospělými sedíme na břehu, nudíme se a uzavíráme sázky, zda je to někdy přestane bavit. Odpověď zní: nepřestane,nikdy! Nakonec nastupuje hrubá síla a musíme je z vody tahat prakticky násilím, aby si stihly alespoň trochu odpočinout před večeří.
Večerní program začal procházkou podél pobřeží směrem do rybářské vesničky. Tady jsme ovšem narazili na lehký gastronomicko-výchovný zádrhel. Zjistili jsme, že se zkrátka nenajíme, protože naše děti místním rybím specialitám ještě úplně neholdují a představa talíře plného škeblí a mořských šneků je zatím nenaplňuje nadšením.
Náladu jsme si ale okamžitě spravili na motokárách! Pobřežní závod přinesl absolutní triumf – posádka kokpitu A+M předvedla mistrovskou jízdu, zlikvidovala konkurenci a porazila kluky L+D na plné čáře 🤣.
S pocitem vítězství a vytráveným žaludkem jsme to zapíchli kousek od ubytování na klasické korejské BBQ. Děti se s radostí vrhly na grilovaný vepřový bok a my dospělí jsme podlehli absolutnímu mamonu a objednali si asi tunu jumbo krevet. V záchvatu hladu jsme si sice původně objednali ještě rāmen s mořskými plody, ale ten se – díky bohu! – na stůl nakonec nedostavil. Upřímně, netuším, do jaké tělesné dutiny bychom ho ještě narvali.
Teď si sedímena ubytku, přejedení k prasknutí, spálení od sluníčka a unavení z celodenního „nicnedělání“. Vrátili jsme se na ubytování s jasným cílem: musíme si ještě trochu odpočinout před návratem do Soulu.
Zítra nás čeká zhruba dvouhodinová jízda vlakem zpátky do reality velkoměsta. Ale dneska? Dneska jsme vyhráli jak na traťových okruzích, tak v životním stylu 🤣!
