Marrákeš není místo na "prohlížení památek". Je to místo, které musíte prostě rozdýchat. Červené zdi Medíny tu stojí už od 11. století a i když se svět venku změnil, uvnitř hradeb jako by se zastavil čas v tom nejvíc fascinujícím chaosu, jaký si umíte představit.
A přesně to jsme dnes okusili i my. Ráno jsme se vydali do Medíny, kde jsme celkem zírali 🤣.
Místní trhy jsou tepnou města a upřímně – je to intenzivní. Zapomeňte na sterilní nákupní centra. Tady vás do nosu praští směs všeho: od sladké vůně hromad římského kmínu a skořice až po syrovou realitu řeznických uliček, kde visí čerstvé maso a vzduch voní po rybách na ledu. Je to opravdové, nepřikrášlené a neustále v pohybu. Nejdůležitější dovedností je tady včas uhnout oslíkovi s nákladem nebo motorce, která se prosmýkne uličkou širokou sotva metr. Ze začátku je to celkem zábava, ale s potupem času a ušlými kroky to začíná být otravné a trochu to lazí dojem z celého výletu.
Po projití Medíny připč na příč, kde jsme se zvládli ztratit i s mapu jsme se vydali zpět na ubytování, abychom si trochu odpočinuli před tím, než vyrazíme na to “nejdležitější”.
Večerní Jemaa el-Fna: Největší kuchyně pod širým nebem, co jsme kdy viděli.
Hlavní náměstí se se západem slunce promění v jeden obrovský mrak páry a kouře. Stovky stánků začnou grilovat, smažit a vařit. Vzduch je těžký a s vůní pečeného masa, kořeněných klobásek.
Tady končí veškerý ostych. Zapomeňte na bezpečné ústupy do vzdálených restaurací – to pravé kouzlo je v tom sednout si s dětmi přímo k dlouhým dřevěným stolům uprostřed toho největšího mumraje. Objednejte hromadu čerstvých ryb, grilované tažiny nebo místní specialitu tanjia.
My jsme šli do objednávky masových špízů a nějaký ryb. Objednali jsme si toho hrozně moc, a tak jsme to do sebe ládovali pod tlakem 🫣. Po zdolání tohoto kulinářského zážitku jsme se vydali na ubytování a jdeme spát.
Zítra už se s Marokem budeme muset rozloučit.
