Přejezd přes Atlas by byl naprosto dechberoucí zážitek, kdybychom ovšem celou dobu neměli ve výhledu jen rezavé zadní nárazníky marockých kamionů. Ty se do kopce ploužily rychlostí unaveného ledovce a vypouštěly černý kouř, který by zahanbil i uhelnou elektrárnu.
Za nimi se pak tvořil špalír "neumělců", kteří se báli předjet i stojícího osla. Naše průměrná rychlost byla tak závratná, že by nás předběhla i skupinka místních dětí s nůší dřeva na zádech.
Když už naše žaludky křičely hlasitěji než motor našeho auta, zastavili jsme v jedné zapadlé vesničce. Scénář byl jasný:
•Stav konta: Blížící se nule.
Očekávání: Levné lokální jídlo.
Realita: Objednali jsme si to nejlevnější, co na lístku bylo. Hostinský nás sledoval s výrazem, jako by právě objevil zlatý důl, zatímco my jsme přepočítávali poslední dirhamy, abychom měli ještě na kafe. 🤣
Vrcholem dne však byla policejní hlídka. Přiznejme si to, o překročení rychlosti nemohla být řeč – to bychom museli mít v autě raketový pohon, abychom se v té koloně vůbec pohnuli. Teď si dělám legraci 🤭. Luděk samozřejmě sem tam nějakou tu rychlost překročil, ale tentokrát to opravdu nebylo.
Pan policista nás ale zastavil s takovou vervou, jako bychom právě vyhráli Velkou cenu Maroka. Proběhl rychlý sken našich obličejů a bylo jasno. Diagnóza: Akutní nedostatek místního občanství. Pokuta nebyla za rychlost, ale za to, že jsme tam prostě byli a vypadali "bohatě" (i když jsme v kapse žmoulali poslední eoura, která jsme chtěli vyměnit za dihramy). Říkejme tomu tedy třeba "příspěvek na rozvoj místní dopravní policie". 🤣
Tahle situace byla tak komická, že jsme se rozhodli ji spláchnout vínem. Na netu jsme se dočetli, že v Marakéši lze koupit víno v Carfouru, který má vlastní oddělení s alkoholem 🤣. Bohužel, jako vždy nemáme otvírák, a tak se náš výběr zúžil na víno s uzávěrem. V tento moment vyla naše volba jasná, jedno víno, růžové barvy z Portugalska 🤣. Tohle prostě nikdo nevymyslí.
Večeři jsme též pořešili v obchodě. Dětem jsme koupili instatní nudlovou (čínskou) polévku a jejich nadšení bylo neuvěřitelné. My se odhodlali vařit a udělali si kuřecí nudličky 😉 vlastně to byla celkem ňamka.
Další plán je takový: nezbláznit se, užít/přežít zítřejší den a potom hurá domů 😉.
Ale už teď víme, že přes veškeré “patálie” se sem rozhodně ještě vrátíme, protože tohle je přesně to dobrodružství, které chce člověk zažít ještě jednou.
Tak zase zítra 👋 pa.