Ranní ruch v centru Soulu tepe jako po třetím espressu. Stojíte u výstupu ze stanice City Hall, v jedné ruce křečovitě svíráte čerstvou kávu, v druhé pas a očima splašeně hledáte váš zájezdový autobus. Je to docela bizarní kontrast — právě stojíte v jedné z nejmodernějších metropolí světa, ale za necelou hodinu vás autobus vysype na místě, kde zamrzla studená válka a kde je i obyčejný úsměv tak trochu na vlastní nebezpečí. Výlet do korejského Demilitarizovaného pásma (DMZ) prostě není jen tak nějaká krouticí se fronta na zmrzlinu.
Jakmile nás autobus u City Hall posbíral, zamávali jsme skleněným mrakodrapům a vyrazili na sever podél řeky Han. Průvodkyně Camila nahodila mikrofon a okamžitě nás začala ládovat historií rozděleného poloostrova a hlavně dlouhým seznamem pravidel, co všechno NESMÍME dělat, pokud nechceme způsobit mezinárodní incident.
První zastávka: park Imjingak. Vidět na vlastní oči Most svobody nebo starou parní lokomotivu, která má v sobě víc děr po střelách než švýcarský sýr, je fakt síla. Ploty okolo jsou lemované tisíci barevných stužek s přáními za mírové sjednocení, což atmosféře dodává nečekaně dojemný nádech.
Ta pravá legrace ale přišla u mostu Unification Bridge. Autobus musel bezpodmínečně zastavit na kontrolním stanovišti a na palubu napochodoval jihokorejský voják. Ten projel uličku s tak kamennou tváří a pečlivostí, že jsme si všichni okamžitě zkontrolovali, jestli nemáme v kapse zakázanou žvýkačku. V tu chvíli vám bezpečně dojde, že tohle není zábavní park s animátory, ale přísně hlídaná vojenská zóna.
Další štace: Vyhlídka Dora. Tady se teorie z učebnic dějepisu okamžitě mění v realitu. Observatoř trůní na vrcholu hory Dora a představuje nejsevernější bod, kam se můžete na jihokorejské straně legálně podívat. Když vystoupíte na terasu, máte před sebou celé DMZ i území Severní Koreje servírované jak na podnose.
Díky erárním dalekohledům (které jsou dneska už zdarma, což potěší každé české srdce) můžete sledovat sousedy v přímém přenosu:
Propagandistická vesnice Kijong-dong: Z Jihu sice vidíte vesničku, ale na Západě se jí říká potměšile „Vesnice předstírání“. Podle Jižní Koreje jde o liduprázdnou kulisu postavenou v 50. letech jen proto, aby to z dálky vypadalo, že se tam žije pohádkově. Hlavní hvězdou je 160 metrů vysoký stožár s obří severokorejskou vlajkou — svého času to byl dokonce nejvyšší vlajkový stožár na světě (protože na velikosti stožáru přece záleží!).
Průmyslová zóna Kaesong: V dálce uvidíte budovy komplexu Kaesong, kde dříve jihokorejské firmy a severokorejští dělníci simulovali bratrskou spolupráci — tedy než to celé kvůli politickému napětí zase spadlo pod stůl.
A sladká tečka na závěr: Třetí tunel (The 3rd Infiltration Tunnel). Jeden z tajných podkopů, které Severní Korea pilně hloubila pod hranicí směrem na Soul. Nafasujete hezkou plastovou přilbu a vydáte se hluboko pod zem (358 metrů!). Procházka úzkým, chladným tunelem až k betonovému zátarasu chránícímu hranici je skvělá, ale cesta zpátky do kopce nahoru? 😳 Tak ta prověří vaši fyzickou kondici líp než jakýkoliv fitko trenér. To byla teprve síla!
A jak to celé zvládly děti? Vzhledem k tomu, že dnešní počasí bylo ještě o stupeň šílenější než to včerejší, tak vlastně překvapivě skvěle 👍. Sice trochu remcaly a protáčely panenky, ale jak už jsem zmiňovala včera 🤣 — jsem si stoprocentně jistá, že je to hluboko uvnitř strašně bavilo!
Nakonec jsme náš den završili v místní Sapě, která byla včera zavřená. Uspokojeni nejen napkupy, ale i chuťovými buňkami 🍜(hlavně Dáda, který by nedělal nic jiného, než by jedl) jsme se vydali na ubytko, abychom si také trochu odpočinuli a načerpali sílu na zítřejší den.
Jo a také jsme pokořili další faktor strachu a to místní autobusovou dopravu 🚍. A jsme moc spokojení 🙃.
Mějte se krásně 🍀
