Dobré ránko, 🤭 u nás 9h ráno (u vás 2h v noci). Naše první noc:
Jet lag s dospělým je smutný příběh, ale jet lag s dětmi je extrémní sport bez pravidel a bez možnosti odstoupit.
„Tentokrát už jsou starší, to zvládnou!“ – Věta, která by se měla tesat na náhrobky všech naivních rodičů-cestovatelů.
Ve 2:00 ráno, kdy by měly naše děti sladce odfukovat pod peřinou, se z dětského pokoje neozývá ticho, ale atmosféra nelegálního nočního klubu. Zatímco vaše vlastní tělo se potácí někde na hranici mezi klinickou smrtí a hlubokým deliriem, vaše ratolesti právě chytily druhý dech. Nebo spíš třetí atomový výbuch.
2:08: Tiché šoupání nohou po podlaze. Ve dveřích ložnice se objeví dvě světloplaché postavičky. Nepláčou. Jen tam stojí a zírají jako z hororu. „Mami, tati… mně se zdá, že je ráno, jenom někdo zapomněl rozsvítit.“ 🤣🫣.
Nakonec to okolo 3h zalomili všichni a vstáváme v 9h značně použití a vyrážíme na kafe.
Ještě k předešlému večeru:
Faktro strachu začal hned v úvodu naší večerní procházky: zašli jsme do místního bistra na kus žvance 🍜. Vybrali jsme si něco z automatického panelu a s hrdostí, že jsme to zvládli jsme si sedli a vyčkávali, co donesou. Nakonec z toho byla studená/ledová polévka, která byla tak palivá, že se nedala dojíst. Dětem jsme vzali škeblovou (teplou) a celkem jim to i chutnalo.
A jako třešnička na dortu nás po návratu na pokoj čeká místní recepční – šváb o velikosti středně velkého psa 🤣.
Sedí uprostřed místnosti, sebevědomě si čistí tykadla a zjeveně plánuje, na jakou polovinu postele vás pustí. Vy s botou v ruce a srdcem v kalhotách zvažujete, jestli ho zkusit přetáhnout, nebo mu rovnou přepsat nájemní smlouvu a odevzdat klíče.🪳
