Přílet

Dnes jsme se vydali do městečka Essaouria (arabsky- Al Sawira, portugalsky- Mogador). 
Něco málo z hostorie, pro pochopení proč zrovna Portugalsko:  V roce 1506 se zde vylodili Portugalci a postavili pevnost s názvem Castelo Real de Mogador. Jejich nadvláda netrvala dlouho (místní kmeny je brzy vyhnaly), ale jméno Mogador městu zůstalo až do 20. století. Dodnes jsou portugalské architektonické stopy vidět v základech mohutných hradeb.
Hradby jsou opravdu impozantní, jelikož se o ně tříští oceán. To samozřejmě děti hodně bavilo 🤭😇, ale respekt z oceánu tím nezískaly.
Samotné hostorické městečko je protkáno malými uličkami, které jsou plné obchodníků, kteří nabízejí věci od blbostí až po krásy, které by si člověk hned odvez (kdyby necestoval pouze s batůžkem). Vůně, které se linou uličkami jsou všelijaké: od vůně mýdel, koření, kůže po splašky a rybinu 🤣🤭. Ale je to tak autentické, že se člověk ani moc nediví.
Místni lidé jsou moc milí a vlastně ani né, tak otravní, jak píšou na všech cestovatelských webech. To je pro nás velké překvapení. A teď málo z toho, co jsme dnes dělali.
Jelikož jsme včera měli velmi pozdní večeři, tak jsme ráno vyrazili na snídani až okolo 10h. Procházkou malými uličkami jsme došli k místnímu parku, který lemovaly samé kavárny. Vlastně jsme zvolili tu, která byla nejméňe obsazená. Vzhledem k tomu, že je to bývalá francouzská kolonie, tak jsme s velkým údivem dostali snídani, která předčila naše očekávání. Po vydatné snídani jsme se vydali směr staré město, kde jsme se procházeli již zmiňovanými uličkami. Nakonec jsme zabloudili za hradbami do uličky s rybími speciality. Funguje to tak, že přijdete k pultu s mořskými potvorami a vyberete si na váhu, co zrovna chcete. My si toho vybrali celkem dost a děti si dali kuřecí špíz. Vzhledem k tomu, že jsme si mysleli, jaký problém budeme mít s výběrm jídel nejen pro děti je to pro nás opravdu velké překvapení.
Od rána jsme neposlouchali od dětí nic jiného než: kdy už se konečně půjdeme koupat. pro jejich potřeby jsme objednali na následující
pobyt apartmám s bazém. Bohužel jim to nestačilo, a tak jsme museli po procházce městem absolvovali koupačku v oceánu. Já zůstala nohama na suchu, ale ostatní se toho nebáli a šli.
Teď sedíme v místní restauraci, kde jsme ukořistili růžové (původně červené) víno a máme chvilku chill, jak říkají naši smradi 🤣.
Teď už jen večeře v nějakém místním bistu a zítra jedeme směr Agadir. 👋